Jdi na obsah Jdi na menu
 


Varan Komodský

 

Varan komodský (Varanus komodoensis), známý také jako komodský drak, je velký ještěr obývající indonéské ostrovy KomodoRincaFlores, Gili Dasami a Gili Motang. Je to největší (co se hmotnosti a celkové mohutnosti týče) zástupce čeledi varanovitých(Varanidae) a nejmohutnější žijící ještěr vůbec. Největší zaznamenaný exemplář měřil 3,13 m a vážil 166 kg (včetně nestrávené potravy).

Neobvykle velké rozměry varana komodského byly přičítány ostrovnímu gigantismu, jelikož v jeho ekologické nice se jiní velcí dravci nevyskytují. Novější výzkumy ovšem ukazují, že varan komodský je pravděpodobně reliktem australské megafauny období pleistocénu.

Vzhledem ke své velikosti je varan komodský dominantním druhem ekosystému, který obývá. Jeho kořist tvoří bezobratlíptáciplazi i savci. Živí se jak zdechlinami, tak živou kořistí, přičemž strava dospělého jedince je tvořena především jeleny, divokými prasaty a buvoly.[2] Dokáže najednou zkonzumovat potravu o ekvivalentu 80 % své váhy, ovšem díky pomalému metabolismu následně vydrží nejíst i několik týdnů. Může napadnout i člověka. Varanu komodskému je přičítán otrávený skus. Původní domněnky hovořící o toxických bakteriích ve slinách byly zřejmě mylné, magnetická rezonance však prokázala přítomnost jedových žláz v dolní čelisti. Tyto žlázy produkují jedovaté bílkoviny, působící mimo jiné jako antikoagulanty (látky zabraňující srážení krve).

páření dochází mezi květnem a srpnem, vejce samice klade v srpnu či září. Kolem 20 vajec samice zahrabává do hnízd tabonů nebo do vlastními tlapami vyhrabané jámy. Inkubace trvá 7 až 8 měsíců. Mladí varani se klubou v dubnu, na konci období dešťů, kdy je největší výskyt hmyzu sloužícího jim v prvních týdnech života jako hlavní potrava. První měsíce a léta života jsou velmi zranitelní, tráví proto většinu času na stromech, v relativním bezpečí před predátory a kanibalistickými dospělými jedinci. Varani komodští dospívají v 8 až 9 letech života, dožít se mohou až 30 let.

Západní svět se o existenci varanů komodských dozvěděl teprve roku 1912, kdy byla publikována zpráva nizozemského přírodovědce Petera Ouwense. Ten druh popsal na základě fotografií a kůže získaných expedicí vyslanou nizozemskou koloniální správou na ostrov Komodo v roce 1910, za účelem prověření zpráv o tam se vyskytujících „dracích“. Velikost a hrozivá reputace činí z varanů komodských populární exempláře zoologických zahrad. V přírodě se jejich areál výskytu kvůli lidským aktivitám zmenšuje, IUCN druh vede jako zranitelný. Jsou chráněni indonéskými zákony, za účelem jejich ochrany byl v roce 1980 založen Národní park Komodo, dnes součást Světového dědictví UNESCO.

Etymologie

Varan komodský je běžně označován jako „komodský drak“. Rodové jméno Varanus pochází z arabského slova waral – ورل, (alternativním přepisem waran). Semitský kořen ouranwaran, či waral znamená drak či ještěr. Druhové jméno komodoensis odkazuje na indonéský ostrov Komodo, kde žije největší populace těchto ještěrů.

Indonéští domorodci z ostrova Komodo používají názvy orabuaya darat (pozemní krokodýl) nebo biawak raksasa (obří varan).

Taxonomie a fylogeneze

Druh popsal v roce 1912 nizozemský přírodovědec a kurátor Zoologického muzea v jávském Bogoru Peter Ouwens pod dodnes platným vědeckým názvem Varanus komodoensis.

Starší teorie předpokládaly, že mimořádná velikost varana komodského je výsledkem ostrovního gigantismu. Podle těchto teorií se varan komodský mohl vyvinout například jako specializovaný lovec trpasličích slonů (Stegodon florensis), kteří v prehistorických dobách obývali ostrov Flores. Novější teorie ovšem naznačují, že varan komodský je pozůstatkem australské megafauny období pliocénu a pleistocénu.

Australští varani dosahovali v prehistorických dobách skutečně obřích rozměrů (u druhu Varanus priscus se udává délka kolem 6 m a váha přes 600 kg). Stáří fosilních pozůstatků velmi podobných varanu komodskému nalezených v Queenslandu bylo odhadnuto na 3,8 milionu let, což nasvědčuje tomu, že evoluce varana komodského proběhla ještě v Austrálii, před jeho rozšířením do Indonésie. Na ostrově Flores si varan komodský udržel svojí velikost nezměněnou nejméně posledních 900 000 let, skrz turbulentní období poznamenaná vymřením ostrovní megafauny a příchodem raných hominidů (před cca 880 000 lety). Stoupání hladiny moří po skončení poslední doby ledové (cca 110 000 až 12 000 př. n. l.) zaplavilo dříve odhalené části kontinentálního šelfu a varan komodský zůstal uvězněn na izolovaných ostrovech, které tvoří jeho dnešní areál výskytu.

Genetickou výbavu varana komodského tvoří diploidní karyotyp 2n = 40 chromozomů.

Popis

 
Varan komodský - hlava a ramena. Dobře patrný je dlouhý rozeklaný jazyk.
 
Kůže varana komodského zblízka

V přírodě váží varan komodský obvykle kolem 70 kilogramů, jedinci v zajetí však často váží více. Podle Guinnessovy knihy rekordůváží průměrný dospělý samec mezi 79 a 91 kg a měří 2,59 m, průměrná dospělá samice pak váží 68 až 73 kg a měří 2,29 m. Rekordní míry měl divoký jedinec dlouhý 3,13 m a vážící 166 kg (včetně nestráveného jídla).

Varan komodský má ocas dlouhý zruba stejně jako tělo. V čelistech má kolem 60 vroubkovaných zubů o délce až 2,5 cm, které se často obměňují. Sliny jsou často zbarveny krví, jelikož zuby jsou téměř kompletně překryté dásňovou tkání, která se během krmení přirozeně odírá. Dlouhý žlutý jazyk je hluboce rozeklaný. Kůže je zesílena obrněnými šupinami. Ty obsahují drobné kostěné výztuhy (osteodermy), které fungují jako přírodní obdoba plátového brnění. Hrubá kůže varana komodského není příliš vhodná k průmyslovému využití.

Smysly

Podobně jako ostatní varani i varan komodský má jen jedinou sluchovou kůstku – třmínek. To znamená, že je omezen na frekvence mezi 400 a 2000 Hz, na rozdíl od člověka, který slyší zvuky o frekvencích 20 až 20 000 Hz. Původně se vědci domnívali, že varani komodští jsou zcela hluší, neboť nevykazovali reakce na pískání, zvýšený lidský hlas či křik. Tato domněnka však padla, když zaměstnankyně londýnské ZOO Joan Proctorová naučila chovaného jedince přijít si pro krmení, když uslyší její hlas, a to i když ona sama nebyla v dohledu.

Soubor:Komodo dragons video.ogv
 
Varan komodský zkoumá jazykem vzduch

Varan komodský je schopen zrakem vnímat objekty ve vzdálenosti až 300 m, jelikož však jeho sítnice obsahuje pouze čípky, předpokládá se, že má velmi špatné noční vidění. Je schopen vnímat barvy, ale má problémy s rozlišováním nehybných objektů.

Jazyk je podobně jako u řady dalších plazů používán k detekci jak chuťových, tak čichových vjemů z širokého okolí. Při příznivém větru, když varan komodský podle svého zvyku kývá při pohybu hlavou ze strany na stranu a pravidelně vyplazuje jazyk, může vycítit zdechlinu na vzdálenost 4–9,5 km.Malé množství běžných chuťových buněk se nachází v hrdle.

Šupiny jsou vybaveny sensorickými destičkami, které zprostředkovávají hmatové vjemy. Šupiny kolem uší, rtů, na bradě a na chodidlech mohou mít tři i více sensorických destiček.

Výskyt

Výskyt varana komodského je omezen na souostroví Malé Sundy, konkrétně indonéské ostrovy FloresKomodoRinca, Gili Dasami a Gili Motang. Na ostrově Padar, ležícím mezi ostrovy Komodo a Rinca, byl varan komodský naposledy pozorován v 70. letech 20. století, je zde proto považován za vyhynulého. Na ostrově Flores obývá pobřežní oblasti na západě a severu ostrova.

Ostrovy Komodo, Rinca, Gili Dasami a Gili Motang jsou součástí Národního parku Komodo. Přísné ochraně podléhají i některé oblasti výskytu varana komodského na Floresu.

Biologie a ekologie

 
Noha a ocas

Varan komodský preferuje suchá a teplá místa, proto se většinou zdržuje v otevřené travnaté savaně či v tropickém lese v nižších nadmořských výškách.

Varan komodský je aktivní výhradně ve dne. Ve svém přirozeném prostředí vychází z úkrytu před úsvitem (cca 04:30 až 06:15).Následně si na vhodném místě v těsné blízkosti úkrytu zvyšuje tělesnou teplotu sluněním, což trvá obvykle kolem dvou hodin, v případě nepřízně počasí však i podstatně déle. Období fyzické aktivity (hledání kořisti atd.) začíná obvykle mezi 08:00 a 09:00, dopolední vrchol nastává kolem 10:00, odpolední pak kolem 15:30. Po 17:00 už si začíná vyhledávat místo k nočnímu odpočinku, aktivita ustává mezi 18:00 a 19:00. Po 19:00 již obvykle spí, i když někteří jedinci zůstávají vzhůru až do 23:00, ovšem již bez výrazné fyzické aktivity.Podobný denní cyklus lze pozorovat i u varanů komodských v zajetí.

Varan komodský je schopen poměrně rychlého běhu na krátkou vzdálenost, při kterém vyvine rychlost až 20 km/h. Také se dovede potápět do hloubky až 4,5 m. Mladí jedinci za pomocí svých silných drápů zdatně šplhají po stromech. Dospělí varani drápy používají především jako zbraně, jejich velikost činí šplhání nepraktickým. Aby dosáhl na kořist, může se varan komodský postavit na zadní nohy, přičemž se podpírá ocasem.

Jako úkryt si dospělí jedinci varana komodského vyhrabávají noru o délce 1 až 3 m. Díky svým velkým rozměrům a zvyku spát v těchto doupatech je dospělý varan schopen udržet si přes noc teplo a zkrátit tak dobu potřebnou následujícího rána k zahřívání. Během nejteplejší části dne odpočívají varani ve stínu. Odpočinková místa, nacházející se obvykle na vyvýšeninách, přes které fouká chladný mořský vánek, si značí výměšky a zbavují je vegetace. Slouží jim také jako strategické pozice, na kterých číhají na zvěř.

Potrava

 
Varani komodští požírající ulovené prase páskované (Sus scrofa vittatus)

Varan komodský je masožravec. Významnou část jeho potravy tvoří mršiny, je však také zdatný lovec.

Široké spektrum potravy varana komodského tvoří:

Čerstvě vylíhlí varani se živí především hmyzem (kobylky, brouci) a malými plazy. Po kořisti pátrají pod kůrou, ve štěrbinách stromů či skal a v trávě. Mladí varani aktivně loví menší pohyblivou kořist, především hlodavce a ptáky. Dospělí varani většinou číhají na kořist v záloze, maskovaní ve vegetaci podél stezek zvěře. Často útočí na kořist větší než oni sami.

Dospělí varani výjimečně napadnou i člověka. Někdy také požírají lidské mrtvoly, které vyhrabou z mělkých hrobů. Tento zvyk varanů komodských přinutil vesničany z ostrova Komodo přemístit hroby z písčitých půd na jíloviště, navíc také na hrobech navršují kamenné kupy, aby varanům zabránili v hrabání.

Varan komodský pije tak, že nasaje vodu do tlamy, zvedne hlavu a nechá vodu stéct do hrdla. Během období sucha (od konce dubna do prosince) si varan komodský vystačí pouze s minimálním monožstvím vody. Je-li však voda dostupná, pije dlouho a vydatně, obzvláště po konzumaci větší kořisti.

Lov a krmení

Když se vhodná kořist dostatečně přiblíží k místu, kde dospělý varan číhá, ten prudce vyrazí vpřed a zaútočí. U menší kořisti útočí přímo na hrdlo, u větší kořisti jako třeba buvoli pak na nohy či břicho. Jeho čelisti nedokážou vyvinout tak silný stisk jako třeba krokodýl, jsou však uzpůsobeny tak, že zuby proniknou hluboko a působí devastující zranění. Navíc do rány z jedových žláz v dolní čelisti uvolňuje jedovaté látky, mimo jiné zamezující srážení krve. V důsledku toho i když kořist unikne, často rychle zkolabuje následkem šoku a ztráty krve. Varanovi tak stačí jí sledovat a poté dorazit.

Kořist lokalizuje především pomocí čichu (přičemž čichové vjemy sbírá primárně prostřednictvím jazyka skrz Jacobsonův orgán), mrtvé či umírající zvíře je schopen vycítit až na vzdálenost 9,5 km. Při útoku na kořist využívá i silný ocas, byly pozorovány případy, kdy varani komodští sráželi prasata či jelení zvěř k zemi právě ocasem.

 
Mladý varan komodský krmící se na zdechlině buvola.

Pach krve či mršiny často přiláká více varanů z širokého okolí. Nejprve žerou největší varani, kteří uplatňují svojí dominanci. Menší jedinci vyjadřují svojí podřízenost řečí těla a rachotivým syčením. Nejsou-li hierarchické vztahy dostatečně vyjasněny, může dojít k boji. Poražený se obvykle stáhne, jsou však známy případy, kdy vítěz svého protivníka zabil a hodoval na něm.

 
Exkrementy varana komodského mají tmavou část tvořenou stolicí a světlou část tvořenou solemi kyseliny močové (uráty).[37]

Menší kořist jako kolouch či sele je díky volným čelistním kloubům, manipulovatelné lebce a roztažitelnému žaludku schopen spolknout celou najednou. Větší kořist obvykle nejprve vyvrhne (úmyslně se vyhýbá konzumaci obsahu žaludku a střev), pak si ji přidržuje předníma nohama a vytrhává z ní velké kusy masa, které polyká vcelku. Pod jazykem má varan úzkou trubici vedoucí do plic, která mu během polykání umožňuje dýchat. Rychlost konzumace potravy je poměrně vysoká, Auffenberg dává za příklad situaci, kdy velký varan komodský zabil a zkonzumoval celou 25 kg vážící dospělou kozu za necelou půlhodinu. Během jednoho krmení je varan komodský schopen spořádat kořist o ekvivalentu 80% své tělesné váhy. Zásluhou pomalého metabolismu si varan v nouzi vystačí i s pouhými 12 krmeními ročně. Po natrávení potravy varan vyzvrací nestravitelné části, jako rohy, chlupy a zuby, vše obalené páchnoucím slizem. Následně si otírá tlamu do hlíny či do listí, aby se zbavil zbytků slizu, pach vlastních výměšků mu zřejmě není příjemný.

Jedovatý ještěr?

Bakterie

Některé dřívější studie tvrdily, že sliny varana komodského obsahují množství toxických bakterií, které mu pomáhají rychleji skolit kořist.Výzkum z roku 2013 však ukázal, že sliny varanů komodských se složením nijak výrazně neliší od slin jiných predátorů. Bylo zjištěno, že varan komodský má ústní hygienu na překvapivě vysoké úrovni. Po skončení krmení stráví 10–15 minut olizováním a očišťováním tlamy o listy. Jako fámy se ukázaly zvěsti, že varani komodští nechávají zbytky potravy viset z tlamy a zahnívat, aby kultivovali bakterie ve slinách. Pozorování, při kterých kořist varanů komodských zemřela následkem septického šoku, lze tak spíše připsat zvyku buvolů při ohrožení utíkat do vody, ve které ovšem často bývají výkaly a jiné nečistoty, které snadno mohou být příčinou infekcí. Zmíněná studie z roku 2013 zahrnovala 10 dospělých a 6 mladých varanů ze tří amerických ZOO.

Jed

Koncem roku 2005 vyslovili výzkumníci z University of Melbourne domněnku, že varan obrovský (Varanus giganteus), další druhy varanů a agamovití ještěři (například agama australská) mohou být do určité míry jedovatí. Podle týmu bezprostředním efektem kousnutí těchto ještěrů je lehká otrava. Kousnutí do prstů způsobená varanem pestrým(Varanus varius), varanem komodským či stromovým varanem druhu Varanus scalaris měla velmi podobné následky: prudký otok, lokální porucha srážení krve a bolest vystřelující až k lokti. Některé symptomy vydržely několik hodin.

V roce 2009 stejná skupina vědců publikovala další důkazy svědčící o tom, že kousnutí varana komodského je jedovaté. Magnetická rezonance ukázala přítomnost dvou jedových žláz v dolní čelisti. Výzkumnici vyoperovali jednu z těchto žláz z tlamy smrtelně nemocného varana ze ZOO v Singapuru a zjistili, že produkuje několik různých jedovatých bílkovin. Známé efekty těchto bílkovin zahrnují zamezení srážení krve, snížení krevního tlaku, svalovou paralýzu a hypotermii, což by dohromady vedlo k šoku a bezvědomí pokousané oběti. V důsledku tohoto objevu byla zpochybněna předchozí hypotéza o jedovatých bakteriích ve slinách.

Evoluční biolog Kurt Schwenk z University of Connecticut se k australským studiím postavil velmi rezervovaně, když je sice označil za zajímavé, ale závěry jsou podle něj „bezvýznamné, nepodstatné, nesprávné a závádějící“. Podle jeho názoru i kdyby ještěři měli v tlamě jedovatě působící bílkoviny, tyto mohou být využívány ke zcela jiným účelům. Pochybuje, že „efekt kousnutí varana komodského“ lze připsat jedu a jako primární příčiny vidí šok a ztrátu krve.

Další vědci se vyjádřili, že výše uvedené tvrzení o jedových žlázách „podceňuje komplexní roli, kterou mají ústní sekrety v biologii plazů, poskytuje velmi úzky pohled na funkci těchto sekretů a vede k chybné interpretaci evoluce plazů“. Podle těchto vědců mají ústní sekrety ještěrů mnohem více funkcí než jen rychle odpravit kořist. „Označení celého tohoto kladu ještěrů za jedovaté je implikací nebezpečí, které neexistuje, dále se jedná o zavádějící faktor při posuzování medicínských rizik a vytváří se zmatky v biologických rozborech systémů šupinatých.

Rozmnožování

 
Souboj mezi dvěma varany komodskými

Páření se odehrává mezi květnem a srpnem, doba pro kladení vajec končí v září. K páření často dochází po společném krmení, jelikož to je jedna z mála příležitostí, kdy se dospělí varani setkávají a alespoň částečně tolerují. Setkají-li se samci přibližně stejné velikosti, může dojít k boji. Ten často končí vážným zraněním či dokonce smrtí jednoho ze soupeřů. Bojovými prostředky jsou kousání, drápání i údery ocasem. Souboj začíná obvykle vzájemným zastrašováním a napadáním na zemi, může však dojít i na boj ve stoji na zadních nohou, kdy jsou soupeři zaklesnuti do sebe předními tlapami. Vitězí ten, kterému se podaří přitlačit soupeře k zemi. Poražený, pokud přežije, uteče, jsou však známy případy, kdy vítěz poraženého zabil a hodoval na něm. Součástí přípravy na souboj může být i zvracení či kálení.

Pářící rituál zahajuje samec doteky jazyka a olizováním samice na citlivých místech jako tváře, oblasti před ušními otvory či slabiny zadních nohou. Rovněž se objevuje šťouchání čenichem. Samice se může projevovat asertivně či se dát na útěk. Samec proto musí samici nejprve zpacifikovat (přitlačit k zemi a znehybnit), přičemž jí drape po zádech a může jí i kousnout do krku. Kopulace probíhá vsunutím jednoho ze dvou hemipenisů do kloaky samice. Varani komodští mohou vytvořit stálý pár, což je u plazů velmi neobvyklé.

 
Pářící se varani komodští

Samice kladou vejce od srpna do září, přičemž využívají různé typy míst; ve studii provedené v hnízdní sezóně 2002/2003 nakladlo 61% sledovaných samic vejce do pozemních hnízd tabonů oranžovonohých (Megapodius reinwardt), 19,5% do vlastního hnízda na rovné ploše a zbylých 19,5% do vlastního hnízda v kopcovitém terénu. Samice obvykle vytváří několik falešných hnízd, aby co nejvíce zmenšila pravděpodobnost, že jiní varani najdou a sežerou její vejce. Snůška obsahuje v průměru 20 vajec, jejichž inkubační doba činí 7 až 8 měsíců. Vejce jsou pružná, s hladkou, na pohmat koženou skořápkou. Jejich velikost se může značně lišit i v rámci jedné snůšky. Délka se pohybuje v rozmezí 55–115 mm, průměr 42–66 mm, váha 55–210 gramů.

Líhnutí je pro malé varany značně vyčerpávající činností. Aby snáze pronikli skořápkou, jsou vybaveni vaječnými zuby, které jim krátce po vylíhnutí vypadnou. Po vyklubání malí varani několik hodin odpočívají ve zbytcích skořápky, než se žačnou prohrabávat ven z hnízda. Jsou téměř bezbranní a tudíž zranitelní vůči predátorům. U 16 čerstvě vylíhlých varanů z jedné snůšky bylo provedeno měření s následujícím výsledkem: průměrná délka 46,5 cm, průměrná váha 105,1 g.

Mladí varani komodští v prvních měsících a letech života většinu času tráví pobytem na stromech, kde jsou v relativním bezpečí před predátory, včetně kanibalistických dospělých varanů. Podle odhadů tvoří mladí varani zhruba 10% potravy dospělců. Kanibalismus může být v tomto případě výhodou, krerá varanům komodským napomohla udržet si jejich mimořádné rozměry, jelikož větší kořist je na ostrovech, kde varani komodští žijí, vzácná. Mladí varani se válejí ve výkalech či vnitřnostech mrtvých zvířat, aby odradili hladové dospělé varany. Varanům komodským trvá zruba 8 až 9 let, než dosáhnou dospělosti, dožívají se až 30 let.

Partenogeneze

Související informace naleznete také v článku Partenogeneze.
 
Mladý varan komodský narozený prostřednictvím partenogeneze, ZOO v Chesteru, Anglie

U varanů komodských byla prokázána schopnost partenogeneze – samice jsou schopny vyprodukovat potomky i bez toho, že by jejich vajíčka byly oplozeny samcem. Zajímavostí je, že všichni partenogeneticky zrození potomci jsou samci.

První zaznamenaný případ partenogeneze se odehrál v roce 2005 v londýnské ZOO, když samice Sungai, která byla oddělena od samce více než dva roky, snesla snůšku vajec, ze kterých se úspěšně vylíhla mláďata. Vědci se původně domnívali, že samice byla schopna uchovat si sperma z dřívějšího páření se samcem, což je jev známý jako superfekundace. Další případ se však objevil o rok později v ZOO v Chesteru (opět v Anglii). Úspěšně se zde vylíhlo sedm vajec, všichni malí varani byli samčího pohlaví. Samice Flora, jejich matka, však nikdy nepřišla do styku se samcem. Tři vejce, kterým se po přenesení do inkubátoru propadla skořápka, byla podrobena genetické analýze, která prokázala, že ke zrodu mláďat došlo prostřednictvím partenogeneze. Po tomto zjištění byly provedeny genetické testy i u Sungai a jejích potomků, se stejným výsledkem.

U varanů komodských (stejně jako u mnoha dalších plazů či ptáků) je pohlaví potomků určováno pohlavním chromozomem, který je ve vajíčku (buď Z nebo W). Samice jsou heterogametické (ZW), samci homogametičtí (ZZ).Protože bylo potomstvo výhradně samčí, vejce nebyla nakladena rovnou jako diploidní v důsledku neproběhnutí redukčního dělění v některém z vaječníků (to by byla ZW). Flořina neoplodněná vejce byla spíše nakladena jako haploidní (n) a teprve později se stala diploidními (2n) buď zásluhou oplodnění vlastním polárním tělískem nebo duplikací chromozomů bez buněčného dělení. Když se varaní samice (s pohlavními chromozomy Z a W) rozmnožuje tímto způsobem, vybaví potomky vždy jen jedním chromozomem z každého chromozomového páru, resp. pouze jedním ze dvojice pohlavních chromozomů Z, W. Tento soubor chromozomů je ve vejci následně zduplikován. Zárodek, který obdrží chromozom Z, bude mít jako výsledek dvojici chromozomů ZZ, což je standardní výbava samce. Zárodek, který obdrží chromozom W, má ve výsledku se životem nekompatibilní dvojici WW a přestává se vyvíjet. Ve výsledku to znamená, že šanci na vylíhnutí má zhruba polovina vajec a všichni takto narození potomci budou samci.

Spekuluje se, že tato reproduktivní adaptace umožňuje osídlení izolované ekologické niky (například ostrova) jen díky jediné samici, která pomocí partenogeneze zplodí samčí potomky a vytvoří tak reprodukce schopnou populaci (páření zmíněné samice s libovolným z potomků má již za výsledek potomky obou pohlaví). Přes výhody takovéto adaptace jsou zoologické zahrady chovající varany komodské nabádány k ostražitosti, jelikož partenogeneze může mít škodlivý vliv na populaci v důsledku snižování genetické diverzity.

Úmrtnost, parazité a nemoci

Mladí varani komodští (především s délkou pod 1 m) se často stávají terčem predátorů, včetně dospělých jedinců vlastního druhu. Mezi další predátory nebezpečné mladým varanům patří divocí psi, divoká prasataovíječi, draví ptáci a některé druhy hadů. Na Floresu pak také makak jávský a varan Salvadoriův. Dospělí varani přirozené predátory nemají. Častou příčinou smrti dospělých varanů jsou však zranění způsobená kořistí při lovu. Obzvláště během suché sezóny také dochází k úmrtím hladem. Doložena jsou i udušení při kolapsu nory.

Ohledně nemocí varanů komodských nebylo zatím shromážděno dostatek informací.

ektoparazitů byla na varanech komodských zjištěna klíšťata druhů Aponomma komodoensisAmblyomma robinsoni a Amblyomma helbolum. U divokých varanů se přichytávají především na hřbetě a bocích. Z endoparazitů pak tasemnice rodů Duthiersia a Acanthotaenia.

Varan komodský a člověk

Objevení západním světem

 
Indonéská mince v hodnotě 50 rupií s motivem varana komodského (ražená v letech 1991–1998)[66]
 
Varan komodský na znaku indonéské provincie Východní Nusa Tenggara

Varan komodský byl poprvé zdokumentován Evropany v roce 1910, když se zvěsti o „dracích“ z ostrova Komodo donesly holandské koloniální správě. Ta pověřila poručíka van Steyna velením expedice, která měla tyto zvěsti prověřit. Výprava přivezla fotografie i kůže několika zabitých exemplářů. Na základě fotografií a kůží druh vědecky popsal kurátor Zoologického muzea v Bogoru na Jávě Peter Ouwens. Jeho zpráva byla publikována v roce 1912 a rychle se rozletěla do celého světa. Na ostrov se v touze po neobyčejných trofejích začali sjíždět lovci a varany vybíjeli. Holandská správa si naštěstí rychle uvědomila, že tímto způsobem by se varan komodský rychle ocitl na pokraji vyhubení. První opatření na jeho ochranu byla vyhlášena již v roce 1915. Sportovní lov byl zakázán, omezen byl i odchyt k vědeckým účelům, který mohl probíhat pouze na povolení. První dva živí varani komodští v Evropě byli součástí expozice plazů v londýnské ZOO, kde tvořili hlavní atrakci při slavnostním otevření pavilonu v roce 1927.

Americká expedice W. Douglase Burdena z roku 1926, která z ostrova Komodo přivezla 12 vypreparovaných a 2 živé varany, se stala inspirací pro slavný film King Kong. Tři vypreparované exempláře z této výpravy jsou vystaveny v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku.

Studie

První vědecká zpráva vycházející z pozorování varanů komodských v zajetí pochází od anglické herpetoložky Joan Beauchamp Procterové, která studovala varany komodské v londýnské ZOO a své výsledky prezentovala na setkání Zoologické společnosti v Londýně v roce 1928.

Druhá světová válka expedice na ostrov Komodo zastavila, k obnovení činnosti v tomto směru došlo až v 50. a 60. letech. Roku 1955 celkem 6 týdnů pobýval na ostrovech Komodo, Rintja a Padar nizozemský zoolog Andries Hoogerwerf. V roce 1969 strávil na ostrově Komodo studiem varanů komodských 11 měsíců americký biolog Walter Auffenberg. Během této doby se svým týmem odchytil a označkoval více než 50 jedinců. V roce 1971 pak po dva měsíce studoval varany komodské na ostrově Flores. Jeho výzkumy měly neocenitelný přínos pro chov varanů komodských v zajetí. Na Auffenbergovy výzkumy později navázali další vědci, například italský biolog Claudio Ciofi.

Útoky na člověka

Přímému kontaktu s člověkem se varan komodský obvykle vyhýbá. Mladí jedinci jsou velmi plaší a útíkají do úkrytu, pokud se člověk přiblíží na méně než 100 m. Starší jedinci obvykle také ustoupí, pokud se člověk více přiblíží. Cítí-li se v ohrožení, otevírají tlamu, „nafukují“ hrdlo, syčí a kmitají ocasem. Řada popsaných útoků varana komodského na člověka byla zřejmě způsobena v sebeobraně, jsou však doloženy i útoky nevyprovokované. Auffenberg konkrétně zmiňuje útoky na osoby ležící či spící ve vysoké trávě, která umožní varanovi nepozorovaně se přiblížit.

Podle dat z Národního parku Komodo bylo správě parku mezi lety 1974 a 2012 nahlášeno celkem 24 útoků varana komodského na člověka, z toho 5 smrtelných. U obětí se většinou jednalo o vesničany žijící v okolí národního parku.

Zdokumentované útoky zahrnují:

  • v roce 2001 napadl varan komodský Phila Bronsteina, investigativního novináře a (tehdejšího) manžela herečky Sharon Stoneové, při exkurzi do výběhu varanů v losangeleské zoo (viz též níže)
  • v roce 2007 zabil varan komodský na ostrově Komodo 8letého chlapce
  • v roce 2008 byla skupina potápěčů vyplavena na ostrov Rinca, kde byli opakovaně napadání varany komodskými; vysvobození se dočkali teprve po dvou dnech, kdy je nalezli indonéští záchranáři
  • v roce 2009 byl na ostrově Komodo zabit 31letý místní vesničan dvojicí varanů komodských poté, co spadl ze stromu
  • v roce 2009 byl na ostrově Komodo napaden strážce parku varanem komodským, který vlezl do jeho úřadovny a schoval se pod stolem; strážce utrpěl krvavá zránění, ale přežil
  • v roce 2017 byl na ostově Komodo napaden varanem komodským 50letý singapurský turista; přežil, ale jeho levá noha byla vážně pochroumána

Populace a ochrana[editovat | editovat zdroj]

 
Slunící se varan komodský

Varan komodský je veden IUCN jako zranitelný druh. V roce 1980 byl na ochranu varanů komodských zřízen Národní park Komodozahrnující ostrovy KomodoRinca a Padar. Později ještě byly založeny rezervace Wae Wuul (1985) a Wolo Tado (1992) na ostrově Flores, za účelem ochrany tamních populací.

K rizikovým faktorům pro varaní populaci patří vulkanická aktivita, zemětřesení, ztráta přirozeného prostředí, požáry, ubývání přirozené kořisti kvůli pytláctví, turismus a ilegální lov. Varan komodský je uveden v příloze I CITES, mezi druhy, se kterými je veškerý mezinárodní obchod zakázán.

V roce 2013 byla celková divoká populace odhadnuta na 3222 jedinců, v roce 2014 na 3092 kusů a v roce 2015 pak 3014 zvířat. Populace na velkých ostrovech (Komodo, Rinca) jsou relativně stabilní, na malých ostrovech jako Gili Motang však klesají, kvůli úbývající kořisti.Populace na ostrově Padar je považována za vyhynulou, poslední jedinci zde byli spatřeni roku 1975. Obecně uznávaná hypotéza zní, že varani komodští odtud vymizeli následkem prudkého poklesu populací větších kopytnatců, za kterou bylo pravděpodobně odpovědné pytláctví.

V zajetí

 
Profil varana komodského s dobře viditelným ušním otvorem. Rozsah zvuků, které jsou varani schopni slyšet, je výrazně nižší, než u člověka.
 
Varan komodský s ošetřovatelem

Varani komodští jsou zásluhou své velikosti a reputace populárními chovanci zoologických zahrad. Přesto jsou v zoo poměrně vzácní, neboť jedinci odchycení z přírody bývají náchylní k parazitickým i jiným infekcím, navíc jejich rozmnožování není vůbec snadné. Podle statistiky z května 2009 se k danému datu varani komodští nacházeli ve 13 evropských, 2 afrických, 35 severoamerických, 1 singapurské a 2 australských institucích.

První živí komodští varani mimo Indonésii byli k vidění v zoo v Bronxu v New Yorku v roce 1926. Šlo o dva jedince dovezené Burdenovou expedicí. Oba však brzy uhynuli. V Evropě byli živí varani představeni veřejnosti roku 1927 v londýnské zoo. Další jedinec se dostal v roce 1934 do zoo ve Washingtonu, D. C., ale žil pouhé dva roky. Ani další pokusy s chovem v zajetí nebyly příliš úspěšné, například ve washingtonské zoo se průměrný věk dožití zde chovaných exemplářů pohyboval kolem pěti let. Teprve poznatky, které přinesly studie Waltera Auffenberga z konce 60. let 20. století, zdokumentované v knize The Behavioral Ecology of the Komodo Monitor, dovolily úspěšný chov varanů komodských v zajetí. První mláďata mimo Indonésii se však podařilo odchovat až roku 1992 ve washingtonské zoo. Od té doby se varany komodské daří úspěšně rozmnožovat i v jiných zoo. K nejúspěšnějším institucím v tomto směru se řadí Zoo Praha, kde se první mláďata narodila roku 2007 a od té doby se odchov podařil ještě mnohokrát. Pražská samice Aranka drží světový rekord (mimo Indonésii), když během 7 let nakladla 7 snůšek, ze kterých se narodilo celkem 47 mláďat.

Většina jedinců v zajetí celkem rychle zkrotne, naučí se rozlišovat mezi svými ošetřovateli a dávat jim najevo své preference.Varani komodští byli pozorováni, jak si hrají s nejrůznějšími objekty včetně lopat, plechovek, plastových kruhů a bot. Toto chování se nezdá být motivováno touhou predátora po jídle.

I zdánlivě ochočení varani mohou být nepředvidatelní a agresivní, zvláště když se v jejich teritoriu ocitně někdo neznámý. V červnu 2001 varan komodský v losangeleské zoo vážně zranil Phila Bronsteina, tehdejšího manžela herečky Sharon Stoneové, když vstoupil na pozvání ošetřovatele do varaní ubikace. Bronstein byl pokousán na holé noze, když mu ošetřovatel před vstupem do expozice řekl, ať si sundá boty a ponožky mající stejnou bílou barvu jako krysy, kterými byl varan krmen, tudíž by jej mohly vyprovokovat.[93][94] Bronstein ze spárů varana sice unikl, ale přetrhané šlachy na jeho chodidle museli napravovat chirurgové.

V Česku chová varany komodské kromě již zmíněné Zoo Praha ještě Zoo Brno.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář